Program

Schůzky

Členové každé družiny (smečky nebo roje) se jednou týdně schází. Schůzky probíhají pod vedením rádců a vedoucích v klubovně v Orlické nebo na Okrouhlíku.

Vedle schůzek se v klubovně Orlické se koná řada dalších akcí, setkání roverů a rangers, schůzky dámského oddílu, besedy s hosty, oddílové a střediskové rady, promítání filmů, etc.

	Místo	Čas
Světlušky	Klubovna Orlická	Pondělí 17.30 – 19.00
Vlčata – Vinohrady	Klubovna Orlická	Úterý 17.00 – 18.15
Vlčata – Smíchov	Klubovna Okrouhlík	Čtvrtek 17.00 – 18.15
Skautky	Klubovna Orlická	Středa 17.00 – 18.30
Starší skauti	Klubovna Orlická	Úterý 17.00 – 19.00
Mladší skauti	Klubovna Orlická	Čtvrtek 17.00 – 19.00
R&R	Podle domluvy

Výpravy

Na výpravy se jezdí přibližně jednou měsíčně, někdy na den, jindy na víkend, sem tam akce ve městě, za kulturu nebo sportem.

Každá skupina, která se během roku schází na schůzkách, má svou vlastní tradici speciálních, někdy tajných výprav. Na několika dalších se sejdou dohromady holky, respektive kluci, na jiné jedou zvlášť mladší a starší členové. Některé jsou společných pro celý oddíl, další vznikají ve spolupráci s jinými oddíly.

Zahajovačka

Neboli zahajovací výprava je úvodní výpravou nového oddílového roku. Koná se většinou třetí sobotu v září, kdy se poprvé od tábora konečně sejdou všichni členové oddílu. Zde se domlouvají družinové schůzky, děti se seznamují s plánem akcí. To je také optimální doba pro příchod nováčků. Zahajovačka se koná většinou v Praze nebo přilehlém okolí, neboť její součástí je tradiční promítání táborových fotek za účasti rodičů.

Postavme školu v Africe

Akce, kterou pořádá Junák pod záštitou organizace Člověk v tísni. Jedná se o veřejnou sbírku, jejíž výtěžek je určen na stavbu škol v Etiopii. Tato bohulibá akce nám tradičně přináší hřejivý pocit u srdce a dětem v Etiopii něco okolo 20 tisíc korun na stavbu školy. Více informací o sbírce najdete na www.skolavafrice.cz.

Sláva starých časů

Je tradiční akcí dnes již zaniklého střediska Lux, ve které se snažíme pokračovat. Několikadenní hra určená pro všechny členy oddílu přibližuje historii i současnost českého či moravského města, v němž se toho roku odehrává. První ročník, který Lumturo absolvovalo, se odehrával v městě Písku v období tvrdé totality 50. let. Druhý ročník se zaměřil na zásobování obyvatel Kutné Hory, obležených divokými husitskými vojsky.

ExtremAkce

Nejdrsnější z lumturáckých akcí se koná pravidelně od podzimu 2004, kdy jsme se v doprovodu několika zdatných stalkerů vydali do záhadné a nebezpečné Zóny. Od této doby jsme se již několikrát pokoušeli překonat hranice a ilegálně prchnout z hluboké totality či před zákeřným spiknutím, které nám usilovalo o život…. Přespávali jsme v bývalém lágru, hledali vytoužené cíle jen podle nekvalitních fotografií (často marně), chodili rovnou za nosem podle GPS, ignorujíce cesty i překážky, měnili si navzájem své identity, vytvářeli desítky strategií na přežití a zdá se, že prozatím úspěšně. Extremakce se koná povětšinou o podzimních prázdninách a je určena pro vedení, R+R a případně starší skauty a skautky, kteří si během ní sáhnou na dno svých možností. Jde o fyzicky i psychicky náročnou akci, která má za cíl posílit fyzickou i psychickou odolnost jedinců i celého kolektivu.

Nadílka

Je tradičně celooddílovou akcí, její čas přichází většinou o druhém či třetím adventním víkendu. Na dva až tři dny vyrážíme do horských oblastí za sněhem, který občas na místě i nacházíme.

Vrcholem nadílky je sobotní večer s luxusní večeří, příjemnou obsluhou a nabitým programem, kdy jedna scénka střídá druhou a zpěv vánočních písní utichá jen s dalším přívalem vánočních cukroví od maminek. Nechybí samozřejmě ani dárky, které si členové oddílu nadělují s vtipem a originalitou sobě vlastní.

Nadílka je tradičním předvojem vánoční atmosféry pro všechny lumturáky.

Hory

V zimě navštěvujeme spíše nepravidelně, většinou se jedná o víkendové akce pro starší členy, čímž máme na mysli starší skauty či skautky nebo rovery a rangers. Většinou záleží na domluvě, zda víkend strávíme na lyžích, běžkách či snowboardu, přesto v poslední době mírnou převahu získávají „prkýnkáři“.

Jupijou

Jupijou se koná každoročně na jaře již od roku 1987, kdy se poprvé sešly spřátelené pražské oddíly – Protěž, Bílý Albatros a Lumturo, aby se utkali v přátelském klání na poli hudebním. Hudební skupiny z jednotlivých oddílů zde reprodukují ve svém vždy originálním podání písně některých známých či méně známých autorů. Své soutěžní kategorie zde mají mladší děti (vlčata a světlušky), starší děti (skauti a skautky), roveři a rangers, a nechybí ani mimosoutěžní kategorie vedoucích, kteří vždy s nadšením dávají průchod svým hudebním dovednostem. Jupijou se koná tradičně v prostorách Salesiánského divadla v Kobylisích a jeho snad nejdůležitější součástí je také publikum, složené z fanoušků z řad rodičů, prarodičů, sourozenců a kamarádů všech účinkujících.

Výprava k majáku

Všichni vedoucí, rádci a oddíloví rádci se oddílu věnují dobrovolně, ve svém volném čase. Tato výprava je určena především pro ně.

Snaží se během ní načerpat nové síly a inspiraci do svého dalšího oddílového působení, zhodnotit to dosavadní, odhalit příčiny neúspěchů a odhalit také příčiny úspěchů, pochválit se navzájem a strávit příjemné květnové dny (včetně jednoho státního svátku) třeba poleháváním na slunné louce, prvním jarním koupáním či houpáním šest metrů nad zemí v lanovém centru.

Invaze

Jde o čistě pánskou záležitost, během níž se v našich skautech probouzí duch bojovníka. Družiny se mění v roty, rádcové v četaře, vedoucí v generály, roveři v zaryté nepřátele. Na pozadí významných vojenských akcí druhé světové války, války ve Vietnamu či teroristického útoku v nitru Afriky se naši ostřílení hoši snaží splnit svou misi, dostát své vojenské cti, případně připnout na hruď vyznamenání. Na jejich kanadách již uvízl písek normandské pláže Utahu, bláto džungle vietnamského Železného trojúhelníku, prach polního letiště v keňském Entebbe či střepiny zbytků vzdáleného mostu v Arnhemu. Tradičními spolubojovníky nám jsou drsní hoši z 379. oddílu Ignis.

Anenky

Anenky nesou název po anenských loukách poblíž Dobříše, kde se v minulosti tato tradiční předtáborová trojdenní výprava často odehrávala. V současnosti se místa konání mění, název však již nikoli. Jedná se o poslední setkání celého oddílu v červnových dnech před táborem, na kterém vrcholí uplynulý oddílový rok a lehounce se poodkrývá rouška tajemství, která ještě dosud halí blížící se tábor a především s napětím očekávanou celotáborovou hru…

Viz. Akce, Nástěnka, Fotoalbum

Tábor

„Tábor je vyvrcholením celého našeho ročního soužití. Na mnoho dní opouštíme civilizaci a vydáváme se do lůna divoké přírody, abychom se vlastními silami udrželi při životě. Spíme pod stany s dřevěnými podsadami, které si vlastními silami hotovíme. I stravování a noční hlídání tábora je na našich bedrech.“ E. L.

Tábor se obvykle koná první tři červencové týdny, pro světlušky a vlčata je o týden kratší.

Jeho hlavím leitmotivem je celotáborová hra, jejíž téma (Čína, Islám, James Cook, Kyjevská Rus, Rytíři kruhového stolu, Řím, Vikingové, Western,…) dává ráz celému táboru. Od dobových obleků, změn jmen, jídel a ranního slova na den po ranní volání muezína, tasmánskou oslavu Vánoc, večerní merendy s hudbou a divadly, fingované popravy a svatby nebo noční přepad jezdci na koních. Každodenní soutěžní úsek hry vrcholí dvoudenní Honbou za pokladem, záchranou světa, krále, vlasti či krku, milovanou i proklínanou zároveň.

Program i organizaci tábora zajišťují stejní vedoucí, kteří se o děti starají během roku. A protože účastníci jsou většinou super, samostatní i spolupracující, bývá atmosféra fajn a málokomu se chce domů, jen vedení pak týden spí…

Po táboře se nepravidelně pořádají akce pro starší členy, rovery a vedení, na kole do Rakouska, na vodu na Ohři, Vltavu, na puťák do Beskyd, Moravského krasu, do Alp, v roce 2008 se konal na Valči česko-francouzský tábor se spřáteleným pařížskými rovery…

Viz. Fotoalbum, Akce