K Majáku 2010

26.5.2010

K Majáku 2010Když jsem dostal do své poštovní schránky pozvánku na křídovém papíře, zobrazující palmový háj se slunnou havajskou pláží, slibující odpočinutí od starostí všedních dnů a nabízející spoustu příjemných chvil s přáteli a mnoho dalších skvělých zážitků, byl jsem nadšen. Svou účast jsem ihned potvrdil a s napětím očekával další informace.

Páteční sraz byl tak pozdě, že jsem na něj dorazil téměř poslední, ač o minutu dříve. Zřejmě se ani ostatní nemohli dočkat... přestože předpověď počasí mnoho nadějí na havajský ráj neskýtala. I když jsem přišel včas, jak bylo řečeno, nespatřil jsem již Pájova bratra, který nám předal obálku a zmizel. Pak už jsem jen s důvěrou odevzdal veškeré své peníze Potápce a čekal. Však dočkal jsem se a už kolem deváté hodiny naše vysmátá skupinka vedoucích, roverů a rádců vystupovala v Bělé nad Radbuzou. Na nádraží se Ivě první podařilo najít primitivně schovanou obálku s mapou. Podle instrukcí jsme našli cestičku označenou fáborky, která nás dovedla k ukryté sklenici, opatřené několika zámky. Teprve cestou zpět, při sbírání fáborků, jsme zjistili, že jejich rozmisťovači se nás zřejmě snažili zmást a připravit nám bídnou smrt kdesi v houští. Pak už jsme jenom došli ke kostelu v Bělé nad Radbuzou, pardon, pod Bezdězem. Tady už si nás vyzvedly Tera s Andy a dovedly nás k luxusnímu hotelu, kde nás důstojně uvítal vrátný Pája. V hotelu jsme se vyblbli, navečeřeli a ulehli. Akorát Natálka a Bonina v noci trochu prudily... asi alergie...

Po snídani nás vrátný Pája z hotelu nemilosrdně vyhodil, za což jsme se mu pomstili ostudou u školníka a tuningovou úpravou jeho vozu. Z důvodů, které si už bohužel nepamatuji, jsme se místo na Havaji ocitli na špatném ostrově, ze kterého bylo radno se co nejdřív dostat. K tomu jsme ovšem potřebovali 5 klíčů od sklenice, kterou jsme našli včera v houští. První klíč jsme získali od svůdné domorodkyně, která nás takřka celé dopoledne zaměstnávala dotěrnými otázkami, na které překvapivě vždy měl odpověď buď někdo z nás, či Hugův google. Díky tomu si dodnes někteří pamatují, že alfakalcidol je účinnější než klasický vitamin D v prevenci sekundární osteoporózy, nebo že zákon na ochranu osobních údajů má číslo 101/2000 Sb. Zde se také k naší skupině připojila Mája M., na kterou zřejmě směřovala první otázka. Na dalším stanovišti každý z nás dostal na papírku "otázku na tělo", o které až do nedělního rána zadumaně přemítal. U rakouských grenadýrů jsme se naobědvali a rozdělili na skupinky, hledající banány. U banánů se vždy nacházela sklenice, naplněná hegešem, skrývající klíč. Žádný z klíčů se nám ovšem nehodil, neboť předchozím klíčem jsme velice šikovně otevřeli dva zámky. Na dalším stanovišti čekal Pája, promítnul nám brutální video, na kterém se zabilo asi padesát lidí a chtěl, abychom to zopakovali. Což jsme udělali, nikdo se nezabil a Pála sundala z větve další klíč. Pak jsme prošli pod Bezdězem, v lese prostrkávali lidi pavučinou, které se všichni dotkli, ale chudáků, kteří pak šli pět kilometrů svázaní za ruce, bylo jenom šest.

Pak jsme vystříleli několik desítek papoušků, z nichž jeden nám předtím zbaštil klíč. Pánové, čekajíc na dámy, krátili si dlouhou chvíli střelbou od boku a přes zrcátko, což teda budou muset ještě natrénovat. Potom jsme zase trochu zdevastovali Pájovi auto, Marek se povozil, obešli jsme Mácháč a na parkovišti hotelu Borný jsme vystavěli tři luxusní majáky. Při tom jsme pochopili, proč Třetí říše docela dlouho úspěšně fungovala... ale taky proč pak skončila tak, jak skončila... Hurá, naše majáky zaplály do temné květnové noci, ale nic se nedělo. Přeplavit na Havaj jsme se museli opět sami, za pomoci několika soušek a Matěje.

Hotel Borný se nestal navzdory našemu očekávání naším cílem a odebrali jsme k ohništi blízkého kempu, kde na nás čekaly stany, oheň, Tera a maso na grilu. Což teda bylo celkem fajn. Pak jsme strávili přijemný večer u ohně, kde byla docela kosa, stejně jako potom zbytek noci ve stanech...

Ráno po snídani přišla pravá chvíle na dříve položené otázky o výjimečnosti a chybách našeho skvělého oddílu. Diskuse byla (alespoň z mého pohledu) podnětná, přínosná a chvílemi i zábavná. Pak už jsme si jenom sbalili krámy, došli na vlak do Doks, dojeli do Prahy, na mši k Ludmile a domů... a mám-li výpravu zpětně konfrontovat s původním očekáváním, nemohu než konstatovat, že jsem si skutečně odpočinul od starostí všedních dnů a prožil spoustu příjemných zážitků s přáteli a mnoho dalších skvělých zážitků... snad jenom ty palmy mi tam chyběly...

Autor: Jan Synek   |   Sekce: Album


Diskuse

Zobrazit vše Zobrazit vybrané Vložit příspěvek


Příští tábor začíná za 92 dní, 18 hodin, 6 minut, 57 sekund!



©2024 LUMTURO |   Mapa webu